Jednotlivé obory lidské činnost, ať již jde o umění či řemesla, byla odedávna zdrojem obrazů a podobenství, umožňujících lépe vyjádřit i pochopit určitou skutečnost, vztah či zákonitost. Tak jsou podobenství o rozsévači, o dvou stavitelích, o šafáři či správci a dalších a dalších. Dnes jsou ovšem na světě zcela nové obory i profese, a tu je možno se ptát, zda i v nich je skryt tento úžasný potenciál. Myslím, že je. Pokusím se to vyjádřit IT (Informační technologie) podobenstvím o dvou typech souborů. Prosím pouze odborníky v IT, aby to četli shovívavě, protože já o tomto oboru vím asi tolik, jako Aristoteles, případně pouze nepatrně víc. Řekněme, jako Aristoteles a Mojžíš dohromady. Teologa ovšem taková okolnost nezbavuje sebevědomí, apoštol Pavel používá podobenství o roubování, kterému také moc nerozumí.
V našich počítačích, noutbucích a jiných podobných vymyšlenostech je všechno, s čím se tam zachází „uloženo“. Jsou tam texty, obrázky, ryze nedopatřením tam někdo může mít i porno. Toto všechno nazvěme, dejme tomu „data“ . To je jedna přihrádka. Pak je tam, jak si to představuji, druhá přihrádka, ve které jsou „programy“, vystupující pod názvem Word, Excel, a tak dále (to se říká, když už nevíš nic víc). Ty jsou ovšem mnohem důstojnější, protože dle nich ta mašina zachází s těmi daty, všelijak je řadí, kombinuje a je schopna z nich učinit něco úplně jiného. Takový program je schopen z našince udělat černocha, případně ještě ke všemu hrbatého. V jedné přihrádce je tedy jakýsi pasivní materiál, skoro lze říci stavební, v druhé je něco, co s tímto materiálem aktivně zachází.
A právě tak to máme v hlavě. To, že diamant je tvrdší než sklo máme v jedné přihrádce, v přihrádce „data“, to, že když mám hlad, seženu si něco k snědku, to je „program“ a je to v přihrádce druhé. Většinou to ovšem v tom našem myšlenkovém špýcharu nemáme tak přísně a přesně roztříděno, ale to je veliká chyba a mělo by se s tím něco dělat. Právě z této neujasněnosti nastává malér, a to malér s dosahem takřka kosmickým. Pokusím se vám to ukázat. Člověk se narodí a potřebná data i programy se postupně stávají vybavením jeho myslivny. Důležité jsou programy, které jsou důležité pro člověkovo jednání, neboť ony ho řídí. Když se mně něco líbí, tak si to vezmu, když mně něco vadí, snažím se to odstranit, když mně někdo stojí v cestě, snažím se ho zlikvidovat, když mně někdo ublíží, tak mu to vrátím. To je asi tak podoba běžné programové vybavenosti, bez které by, pravda, člověk těžko mohl existovat a přežít. Jenomže už kdysi dávno přišlo pár osvícených (či přímo z nebe poslaných) na to, že s těmito programy nelze vystačit, a přinesli něco nového. Blahoslavenější je dávat než brát, mějte jedni druhé za sebe důstojnější, milujte se navzájem, a to i své nepřátele, odpouštějte si a usilujte o mír a pokoj mezi vámi. To je jeden program vedle druhého. Uplatněním těchto programů by lidstvo vypadalo o dost jinak, než vypadá. Přitom se k hlasateli tohoto a podobných programů hlásí ne nepočetné množiny lidí, dokonce mezinárodně organizovaná, hlásí se k nim i hlavy států, schopné nařídit bombardování, kdekoliv se jim zazdá, že něco neštymuje! Není to divné? Je. Kde bude porucha? Porucha je v tom, že ti lidé (i ty instituce) si tyto programy zařadili, řekněme milosrdně „nedopatřením“ mezi data, a nikoliv mezi „programy“. On se totiž právě tak člověk v procesu výchovy s těmito látkami setká – „Horáčku, co je obsahem Ježíšova Kázání na hoře?“ Horáček to vytáhne z šuplíku „data“, kde to má pečlivě zapamatováno, a dostane od pana katechety jedničku. Pochopitelně, kdyby tahal Šebestovou za cop, bude napomenut, že to není křesťanské, ale když půjde někam v zájmu šíření křesťanství střílet lidi, polní kurát bude dokonce ještě pečovat o jeho duchovní komfort. Karel Poláček píše v jedné povídce o jednom členu židovské obce, který se s ní nepohodl a natruc se rozhodl nechat se pokřtít a stát se křesťanem. U křesťanského duchovního se pak odehrál tento rozhovor. „Věříte v Pána Ježíše Krista?“ Pan Roubíček nato bez váhání odpoví „Je-li to podmínka, proč ne?“ Ono totiž zařadit si cokoliv do souboru „data“ je to nejjednodušší, a nestojí to vůbec nic. „Věřit něčemu“ totiž, žel, v našem jazykovém úzu neznamená nic víc než to nosit v paměti a na požádání být schopen to zopakovat. A to pan Roubíček může klidně slíbit, o ničem jiném nebyla řeč. Tvrdit, že věřím, že stvoření světa proběhlo tak, jak je to popsáno v Bibli, to není nic heroického, protože v šupleti „data“ naprosto o nic nejde. Takový člověk se s vámi bude hádat, že přesně, jak je to v Bibli, je to pravda, a přitom jedním dechem prohlašuje vraždění jinověrců za bohulibou činnost. Vysvětlení je jednoduché. Šoupl to do jiné přihrádky, do jiného šuplete.
To, že běžně nerozlišujeme co je „informace“, tedy co jsou „data“ a co je „program“, podle kterého by měl člověk v určité situaci jednat, má závažné následky. Každé dítko je schopno vám odříkat, a to skoro nazpaměť, jak se má člověk kde chovat. Ono to ví. Má to v šupleti „data“. Jsou lidé, znající Bibli tak dokonale, že jsou schopni odpovědět na jakoukoliv otázku a udat přesně i místo, kde je o tom v Bibli řeč. Při takové nějaké soutěžní exhibici mne vždy napadá kacířská otázka: příteli, krabici s daty máš plnou úctyhodně vrchovatě. Máš-li pak z toho také něco v „programech“? Kdyby Horáček to, co zná nazpaměť, měl v šupleti „programy“ tak by nejen netahal Šebestovou za cop, ale na celý svět by se díval úplně jinak. Změnily by se cíle jeho života i cesty k nim. Místo volání po zelené pro svůj egoismus a své rozmary (odborně se tomu říká „svoboda“) by se ptal, co je právě on tomuto světu dlužen. Měl by v hlavě úplně jinak poskládáno, co je v životě to nejdůležitější, jak se k tomu dostat a co s tím dělat. No dovolte, řeknete právem, to po mně nemůže nikdo chtít, po mně v náboženství a v katechismu chtěli, aby věděl co se kdy kde stalo, kdo je kdo a co že udělal, abych dokázal vyjmenovat hříchy a ctnosti a spoustu toho si pamatuji dodnes! Ano, ano, dal jste to tedy rovněž do šuplíku „data“, a tam je to ovšem, mírně řečeno, na nic… jak vám, tak bližním, tak Bohu.
Konec kázání. Uložte si to, kam chcete.