Je už to dost dávno, kdy jsem se těšíval, až mně pošťák doručí další číslo Vědy a techniky mládeži, tohoto kouzelného časopisu, otevírajícího desetiletému klukovi okno do onoho kouzelného světa, obsaženého v jeho názvu. Bylo tam všechno, od historie přes současnost až po sci-fi, a vzpomínám si na jeden článek, jehož název jsem právě použil – Chemikův zlý sen. Od té doby jsem již přečetl i leccos jiného, takže si obsah pamatuji jen velmi matně. Bylo to o tom, že chemik měl zlý sen, ve kterém mu nějaký zlomyslný šotek přelepil nápisy na lahvičkách s chemikáliemi a ještě mu je přerovnal, takže z toho byl dokonale jelen. Kde měla být lučavka, tam byl louh, kde de byla cedulka Louh, tam byl fyziologický roztok, tak dále a tak dále. Skončilo to dobře, probudil se, ještě v pyžamu běžel do laboratoře a tam bylo všechno na svém místě. Ten článeček měl i ten výchovně-vzdělávací záměr, aby si člověk vážil toho, že pod určitým označením je právě to, co tomu označení odpovídá, a aby ten stav střežil, protože je vratký a narušitelný. Jenomže jsou věci, které tento strašidelný sen připomínají, s tím drobným rozdílem, že to není sen a nelze čekat jednoduché procitnutí s shledání, že vše je na svém místě…..
Kuchyň či laboratoř člověkova myšlení, ze kterého se odvozuje jeho chování a jednání je vybavena rovněž jakýmsi pomyslným regálem lahviček, ve kterých jsou chemikálie, přísady, látky a ingredience, ze kterých člověk připravuje svůj postoj k světu i svůj životní pocit. Mám dojem, že ten šotek z Vědy a techniky mládeži si to tam v tom snu vyzkoušel a nyní ten svůj povedený fór udělal v této laboratoři našeho myšlení a bytí naostro („naostro“ zde myslím ve vojenském smyslu – skutečně, s opravdovou municí, nikoliv ve smyslu dámského oblečení bez spodního prádla). Na tom regále jsou lahvičky s různými přísadami a hodnotami, a vidím tam třeba velkou nádobu s nápisem „Statečnost“, vedle je „Úspěch“, tamhle máme „Moudrost“ a o kousek dál je „Opatrnost“ a pak ještě dále vidím tmavé lahve u nichž je upozornění „Jedy a škodliviny“. Je to vše krásně srovnáno a seřazeno, ale, co je v těch lahvích? Myslím že to je jedno další základní životní poučení, která jsem vyčetl zase někde jinde, totiž že mezi označením něčeho a tím,,co to označuje, je asi stejně volný vztah jako mezi tím, jak se něco jmenuje na jídelním lístku a tím, co vám donesou, když si to objednáte.
Jak jinak, než podobný zlý sen si vyložit to, že okázalé nedbání protiepidemických opatření je považováno za statečnost, jak jinak vyhodnotit tu okolnost, že slušnost a disciplinovanost jsou považovány za zbabělost a bezohlednost za zdravé sebevědomí? Nejde o to nad tímto stavem hořekovat nebo láteřit, spíše je potřeba pochopit, kde a proč se to tak popletlo, že člověk sáhne po něčem, co by mělo do dané situace přijít, ale nalije si tam něco úplně jiného. Mravní hodnoty, které by měl člověk přidávat do toho guláše svého myšlení se rodily již v počátcích lidské civilizace. V takové prvobytně pospolné tlupě to fungovalo jednoduše. Zde se můžete právem zeptat, jak vím, jak to fungovalo v prvobytně pospolné tlupě. To není tak nesnadné to vědět. Ta prvobytně pospolná tlupa v nás vězí jak v té koze. Jedno přísloví pěkně říká: „Není problém dostat člověka z pralesa, problém je dostat prales z člověka.“ Myšlení člověka v tlupě je přísně diferencující – něco jiného jsou vztahy uvnitř tlupy, něco jiného jsou vztahy k těm „cizím“ tam vně, venku a jinde. I když jedinec konkrétnímu rozhodnutí svého vůdčího alfasamce nerozumí a nechápe ho, bude ho bránit, protože je jistě moudré a správné, zatímco i k tomu neupřímnějšímu dobrému gestu cizího se bude stavět s krajně podezíravou nedůvěrou, neboť je přece naprosto jisté, že ho chce o něco připravit, ošálit a zneužít. To přece moc dobře ví podle sebe, o co všem kolem jde! Toto základní paradigma prvobytně pospolné tlupy můžete dnes pohodlně studovat na chování členů zájmových skupin, stran a jiných uzavřených spolků, v nichž je to dávné kmenové myšlení dosud zcela doma.
Civilizace představuje v rámci dějin člověkova příběhu na Zemi neskutečné smělý a odvážný experiment, který lze právem považovat pro jeho velikost za nápad snad ani ne člověkův. Jde o to, modifikovat kmenové myšlení do podoby, která s ním bude mít pramálo společného – ono „My“ má totiž obsáhnout ne pouze nějakou, jakkoliv velkou množinu lidí, ale veškeré člověčenstvo. I sebevětší stát ještě není civilizací a nepřekonal kmenovou fázi, chová-li se kmenově kořistnicky a dobyvatelsky k ostatnímu světu. Je to pouze, jak řekl svatý Augustin „magnum latrocinium“, tedy, volně přeloženo, poněkud větší či velká zločinecká banda. Ta banda má své zákony a je tvořena menšími bandami, které mohou mít dokonce podobu a počet jednoho jediného člověka. Ten jeden člověk je si pak bandou i vůdčím alfasamcem zároveň, a je to forma velmi oblíbená. Připomínám důrazně, že k ničemu z toho není potřeba žádná „zlá vůle“, to jde samo sebou! Ponecháte-li člověka „jen tak“, bez nějakého pedagogického zásahu, který by ho vlídně přivedl k přijetí jiného životního modelu a paradigmatu, nemůžete nic jiného čekat!
Takže, ony ty flaštičky na tom regále tomu odpovídají. Jelikož tento zdánlivě civilizovaný barbar sám myslí kořistně a vidí svět jako zdroj, ze kterého je potřeba co nejvíc pro sebe urvat (což je v rámci predátorského paradigmatu dokonale v pořádku, a jinak to ani nelze), bude takové myšlení s naprostou samozřejmostí očekávat i od všech ostatních. I to sebelépe míněné a jakkoliv nezbytné opatření, jsoucí v zájmu nějakého celku, bude tato minitlupa vnímat jako útok, újmu, omezení, bezpráví. A tu okamžitě použije onu flaštičku s nápisem „Statečnost“, kde je ovšem nalita bezohledná agresivní na nic se neohlížející egoistická násilná přímočarost. Moudrou a rozumnou ukázněnost má totiž na flaštičce označené „Slabost, zbabělost“ a lebkou s hnáty. A tak je to i s ostatními. Ve flaštičce „Moudrost“ je poťouchlá vyčuranost, kdežto moudrost a ohled na druhé má označenu jako „Přeposranost“. V honosné karafě s nápisem „Pevný charakter“ je obyčejná tvrdohlavost a vedle ní stojící nádobka „Občanský postoj“ skrývá úplně prachobyčejné jedovaté zlomyslné kverulantství. A co že má v desetilitrovém kanystru, na kterém je nasáno „Svoboda!“, ze kterého bryndá úplně do všeho? To si ani nepřejte vědět! Udělalo by se vám špatně. Je to pravý zlý sen….
Jenže, z něj se jen tak neprobudíme, z něj se člověk dostane pouze tím, že si obstará do svého computeru v hlavě jiný program. A to není snadné ani pro ty, kteří o tom vědí a touží po tom, tím méně pro ty ostatní. Jak dostat ten prales z člověka? Zde nepomůže ani bič, ani nařízení, ale asi pouze vlídné laskavé pozvání a příklad, že to jde i jinak, že jsme všichni lidé, jedna rodina a všem nám sahají nohy jen po zem. Jen tak si v těch flaštičkách a nápisech na nich uděláme pořádek a nebudeme se trávit, ani vědomě, ani nevědomě! Ale to nebude hned, to je práce přinejmenším na celé odpoledne.
MUStr. ThMgr. Milan Klapetek