MUStr. ThMgr. Milan Klapetek
Stejně tak, jako je technika inspirována životem, stejně tak lze uvažovat o tom, že technika může inspirovat život, totiž způsob jeho pochopení a uchopení. Několik technických fenoménů jsme již probrali, a dnes došla řada na další, a je jím Kardanův závěs, jehož princip je uplatněn i v Kardanově kloubu (kdybyste se někdy ocitli pod autem, prohlédněte si ho). Kardanův závěs je uložení, které umožňuje zavěšenému přístroji volný pohyb ve všech třech osách. Toto nesmírně užitečné zařízení bylo známo už ve starověku, přišel na to snad již Filón Byzantský. Připomínám, že Filón Byzantský, ne Filón Alexandrijský, se kterým si ho většina lidí, nevím proč, plete! Bylo to kolem 230 př. n. l. Ve středověku tuto ideu znovu vynesl na světlo italský vědec Geroino Cardano (1501–1576), který ho také podrobně popsal, a po něm je pojmenován.
Kardanův závěs je nesmírně užitečné zařízení, které umožňuje, aby lodní kompas, v tomto závěsu umístěný, i za největšího vlnobití, kdy sebou loď divoce zmítá, klidně zachovával svoji přirozenou a zdravou vodorovnou polohu a pohyboval se pouze nahoru a dolů, což na jeho funkci nemá žádný vliv. Ještě zřetelnější je jeho funkce u gyroskopu, tedy setrvačníku, který v letadle umístěn v tomto závěsu navzdory všem přemetům zachovává stále stejnou orientaci v prostoru a pilot tak stále může vidět, jak vypadá horizont, letí-li tedy na křídle, na hřbetě nebo jinak. Cítíte sami, jak velký náboj „být podobenstvím“ je v tom obsažen?
Ano, ano, nejednou jsem slyšel chlubné vyjádření „já stojím oběma nohama pevně na zemi“. Nevím, ale nezdá se mi, že by to byl ideální způsob bytí. Ta země se otřásá a kymácí, sesouvá s přeskupuje, a to pevné stání se každou chvíli může změnit v klouzání nebo přímo ztrátou té půdy pod nohama. Je také možnos vidět to tak, že někdo je k oné realitě doslova přilepen nebo přitlučen hřebíkem. Pak sice neuklouzne a nespadne, ale je nucen dělat všechny přemety s tím, k čemu je takto „pevně připoután“ Jde o to, zda bude člověk otrokem všech právě panujících trendů, mód a dobových poblouznění, zda bude cítit nutnost výt stejnou píseň s davem, který jde zrovna kolem a zbožňovat idoly, které jsou zrovna na piedestalech. Jde tedy o to, jak bude člověk ve své ontologické rovině spojen a propojen se světem, s vnější realitou svého bytí. Jak jsem již naznačil, může k němu být přímo přilepen či přišroubován, ale to je patrně právě to, co není dobré ani pro ten svět, ani pro něj. Nezbývá mu, než ony všechny kotrmelce tupě snášet, nebo se snažit ony „módy a trendy“ změnit, což je v některých případech vzpoura, která může být zcela zoufalá a má vždy nespočet vedlejších negativních důsledků.
Je asi lepší mít k oné vnější realitě nějaký volnější vztah a to by mohl být právě Kardanův závěs. Jenže – existuje něco, co by v našem životě mohlo být tím Kardanovým závěsem? Hledal jsem dlouho, předlouho, snad celé dopoledne, a nalezl jsem! Něco takového existuje! Je dobré se teď ještě vrátit k onomu skutečnému Kardanovu závěsu a ujasnit či uvědomit si jeho podstatu či funkci. Celý šprým je v onom nejdůležitějším, prostředním prstenci, který má dva čepy na vnější straně, a těmi je otočně umístěn „ve světě“, a dva čepy o oněch 90 ° kolmo na straně vnitřní, kde je umístěn kompas či gyroskop a v rovině našeho podobenství člověk. Jde tedy v podstatě především či pouze o onen prstenec mezi světem a člověkem, o onen prstenec, který vidíte hezky na obrázku. Právě tento způsob propojení se světem může mít onen žádoucí efekt, že ať se vnější svět jakkoliv kymácí a otřásá, to uprostřed je nuceno sledovat ony poryvy pouze zčásti. A teď tedy, co to je, nebo co to může být?
Vážení přátelé, ten prostřední prstenec, to je Moudrost, a ta jedna dvojice čepů je Spiritualita a ta druhá Humor. To jsou ony dva páry čepů na onom prstenci, kterým je člověkův obraz světa. O blahodárném působení spirituality a humoru na člověkův pocit ze života bylo již řečeno mnoho, nebylo snad ještě asi objeveno, že teprve ony dva, na způsob Kardanova závěsu propojeny, jsou schopny vytvořit fungující systém! Ne že by snad tu a tam nebyly doporučovány a připomínány. Je však běžné, že humor a spiritualita bývají chápány jako postoje spíše si navzájem cizí a nepřátelské, než že by bylo vnímáno a viděno, že vztah mezi nimi je právě opačný – ony jsou navzájem nespojeny, avšak nelze je od sebe oddělit, aniž by jedna i druhá z těchto mohutností přestala být sama sebou a pozbyla svoji funkci.
Podívejme se na tento náš nový životní Kardanův závěs trochu zblízka! V čem spočívá to, co se nazývá spiritualita? Spiritualita spočívá ve vědomém předpokladu či víře, že onen materiální svět, který člověka obklopuje, včetně lidských bytostí a jejich výtvorů, mezi které patří i politika, není poslední a nejvyšší směrodatnou skutečností. Z toho takřka automaticky vyplývá předpoklad něčeho vyššího, trvalejšího, moudřejšího a mocnějšího než je to, co nazýváme přírodou nebo to čím jsou ony lidské výtvory spolky a podniky. Spirutualita v sobě obsahuje a předpokládá nějaký způsob komunikace s touto nad-skutečností, a to v meditaci, modlitbě či v něčem naprosto a libovolně jiném. To je tedy jeden pár oněch čepů, umožňující volnost v jedné rovině. Ten druhý pár čepů s osami kolmo na ony čepy předchozí, to je humor. Zde je zvláště nutno si důkladně ujasnit, co to je. Je 27 různých definicí humoru, majících tu společnou vlastnost, že z nich a v nich definovaný fenomén nepoznáte. To samo o sobě je ovšem už ona hledaná definice – humor je srozumění, vědomí a pozitivní hodnocení základní nesouladnosti jsoucna a rozumu, jsoucna a logiky, jsoucna a inteligibilního systému, který je člověk schopen vytvořit si ve své mysli. Humor v podobě oněch dalších dvou čepů na onom věnci, to není pouze nějaká „pružná poduška“ nebo „odpružení“, je to volnost v další rovině, doplňující onu rovinu spirituality,
A tu jsme u toho, že pro stabilitu je nutno, aby byla volnost v obou těchto rovinách a spiritualita musí být provázena humorem a naopak. Pouhá spiritualita bez humoru se promění v chmurnou zásvětnou nauku, případně v zoufalý pokus o logicky konzistentní dogmatický systém, který se stane zdrojem problémů nejen pro člověka samotného, ale i pro lidskou společnost. Institucionalizované spirituální systémy bez humoru buď přijmou hodnoty tohoto světa, a snaží se zařídit podle nich, nebo zvolí negaci, což je snad ještě horší. Pak místo aby člověka osvobozovaly, k světu ho oklikou ještě více připoutávají, a to tím, že ho posílají proti němu v nějaké jeho podobě bojovat jako nějakého partyzána na nepřátelském území. To je porucha spirituality bez humoru, podobná porucha nastane, existuje-li humor bez spirituality. Spiritualita dodává humoru laskavost a zasazuje situace do úsměvných kontextů, zatímco bez spirituality se humor stává sarkasmem, nenávistným šklebem a jedovatým posměškem.
Kardanův závěs, spočívající v onom mezi mne a svět vloženém prstenci moudrosti a jeho spojující čepy spirituality a humoru, to mně dává svobodu. Díky humoru a spiritualitě, či, možno říci – víře mohu zůstat svůj a vnímat vzdálené orientační body, jakými je pro kompas onen severní a jižní magnetický pól. Kdo je ke skutečnost doslova přikurtován, tomu nezbývá než se zmítat s ní nebo jít cestou zoufalého nenávistného šprajcu, který ovšem nic neřeší.
Přiďte si Kardanův závěs. Je to dobrá investice, která prospěje vám i onomu světu, ve kterém jím budete volně a svobodně zavěšeni!