Nejednou je výsledkem dlouhého uvažování a hledání pouhopouhá jedna jediná větička, ve které je vše shrnuto. Má to i tu výhodu, že tuto zhutněnou moudrost každý může rozvinout s pomocí svého vlastního materiálu, vzpomínek, vědomostí, zkušeností a případně i fantazie. Je to jako když cokoliv instantního vložíte do vody a ono se to rozvine a nabude tvar. Mnoho myslitelů usoudilo, že právě tato gnómická moudrost je nejautentičtější a zůstali u ní. Stejně tak existuje i instantní podoba filsofických systémů, a to v anekdotě. Existuje několik přímo „ikonických“ vtipů, které je rovněž možno rozvinout v celý životní postoj.
Pár z nich:
Školení poddůstojníků. Školící důstojník se ptá: „Desátníku Horáčku, jak byste vyhodnotil takovouto situaci. jste se svou četou v bojovém postavení a najednou shledáte, že nepřítel je nejen před vámi, ale i za vámi a dokonce i napravo i nalevo od vás?“ Desátník Horáček vstane a odpoví: „Pane kapitáne, takovou situaci bych vyhodnotil tak, že tentokrát nám nepřítel neunikne!“
Pan Kohn potká pana Roubíčka a ptá se ho: „Jé, Roubíček, tak dlouho jsem vás neviděl, jak se máte a co jste dělal celou tu dobu?“ Pan Roubíček na to odpoví: „Ale, tak jsem vám několik let přemýšlel o životě.“ „A na copak jste přišel?“ ptá se zvědavě Kohn. „Přišel jsem vám na to, že život je jako krápník.“ „Ale to snad ne!!“ zuřivě a divoce na to opáčí Kohn. „No tak ne, no…“ řekne pan Roubíček a klidně pokrčí rameny.