Nabídka přednáškových témat pro rok 2022
MUStr. ThMgr Milan Klapetek
Heslo:
SEJDEME SE NA AGOŘE!
Svět tone ve tmách. V této situaci shledala vědecká rada Velkomoravské univerzity strécovské a tetinské, že nadešel čas vyjít z našich (beztoho pouze virtuálních) badatelen a poslucháren mezi lid a přinést mu čerstvý, svěží a stravitelný duchovní pokrm.
K tomuto vznešenému úkolu je v prvé řadě povolána Katedra strécovské filosofie, a to zejména její přední pracoviště, kterým je
První nestátní úřad
pro potírání škodlivých myšlenek
Které jsou to myšlenky, které má tento jedinečný úřad na mysli ? Na to odpoví následující seznam:
První škodlivá myšlenka říká, že myšlenky je možno jednoduše třídit a dělit jako brouky na užitečné a škodlivé, správné a nesprávné (a to, pokud možno, podle jednoduché příruční šablonky, obsažené v útlé brožurce) Děje se to u nás od nepaměti.
Druhá pak praví, že lidské myšlení a společnost je možno kultivovat potíráním škodlivých myšlenek.
Třetí škodlivá myšlenka vede člověka k tomu, že odlišnosti jsou kladeny proti sobě a nikoliv vedle sebe
Čtvrtá škodlivá myšlenka spočívá v předpokladu, že moudré je to, co člověk dělá s vážnou, či, ještě lépe, zvířecky vážnou tváří
Pátou škodlivou myšlenkou je pocit, že to, o čem je někdo sám v sobě hluboce přesvědčen, je tedy a proto Pravda, před kterou by se (mu) všichni měli poklonit
Šestou škodlivou myšlenkou je představa, že věc nemůže v žádném případě v nějakém smyslu nějaká zároveň být i nebýt.
Sedmou škodlivou myšlenkou je představa, že víc hlav víc ví, a to stejně tak, jako její opak.
Jak číst svět?
Svět a jsoucno jsou jako text, který lze číst několikerým způsobem. Problém je v tom, že žádné čtení nelze „vědecky verifikovat“, a tedy prohlásit za jediné a správné. Přesto však je podstatný rozdíl v tom, co z kterého čtení pro člověka vyplyne, a to od povinnosti nějak jednat až po životní pocit. Člověk může svět a svůj život číst jako bezútěšnou tragédii, a také ji všude vidět a prožívat, může ho číst jako absurdní drama, a celý život bojovat s jakýmsi zlým, nevyzpytatelným kafkovským „zámkem“, za který prohlásí cokoliv, co se mu momentálně nelíbí nebo nehodí, ale může ho číst i jako melodrama či operetu s napínavým dějem a dobrým koncem. Rozdíl je v tom, že v některých čteních se bude člověk cítit nesvoboden, spoután a ohrožen a bude zuřivě a bezduše bít a kopat kolem sebe, zatímco v jiném čtení bude svůj život chápat jako vyznamenání v podobě radostného poslání, kterým může být jak péče o záhonek někde na rohu nebo přinášení světla těm, kteří bloudí v temnotách svých nešťastných čtení světa. To druhé, to byl v celých lidských dějinách úkol a poslání kultivovaných náboženství a filosofie. Tyto fenomény jistě pozitivně působí i dnes, ale svou jistou výlučností oslovují pouze ne velký segment populace. Zkusíme to tedy vedle nich ještě trochu jinak…
Jak tomu mám rozumět?
Ke každému léku nebo zařízení se přidává příbalový leták s návodem k použití. Vše lze totiž použít či aplikovat vhodně a v pravé míře, nebo nevhodně a nenáležitě. Škody, které nenáležitým použitím čehokoliv nastanou jsou ovšem zpravidla připsány tomu „něčemu“, a právě tak a tím se ke svému znectění mnohdy dostala a přišla jak filosofie, tak náboženství. Vždyť to nefunguje!, volá pak rozhořčený uživatel, když právě spolkne něco, co byla mast nebo dokonce čípek. Tento poněkud drastický příměr volím proto, abych na začátku vytýčil ono jasné pravidlo: tuto látku užívejte „cum grano salis“. To znamená, přeberte si to, prověřte si to, toto není ani neomylná matematika, ani katechismus či dogmatická formule, které mají ve svém návodu naopak napsáno: „Věřte tomu, i když se vám to nezdá, i když si můžete myslet, že všechno mluví proti tomu!“. To je veliká přednost tohoto neformálního podia, na kterém si právě toto můžeme dovolit. Stranického funkcionáře, školitele či ideologa, učitele důstojné katedrové filosofie či kazatele by v případě, že by své teze pouze „předkládal k nezávaznému uvážení“ nejspíše, chudáka, vyhodili nebo ukamenovali. V žádném takovém chomoutu já nejsem. Tato látka je tedy právě tak překládána jako „možnost“, k čemuž se víže ještě jedna celkem důležitá okolnost: vidíte-li vy věci jinak, nevyplývá z toho nikterak, že by bylo nutno nebo možno hledat a nalézt, jak je to „správně“ a „kdo má pravdu“. Tak by to ovšem bylo v matematice. Odlišnost názoru není zde dobrým důvodem ke sporu, a na tomto poli, na kterém se pohybujeme, není tedy namístě ani spor, a tím méně pak hádka. Jediným legitimním žánrem je zde rozprava, ve které člověk případně něco doobjasni, vysvětlí nebo doplní, ale v žádném případě zde nejde o to „kdo z koho“. Správcem svého životního programu je každý člověk sám, a je to on, kdo bude trhat jeho plody ponese za něj zodpovědnost.
Hrabalův strýc Pepin, na kterého tento z internetu vylovený citát skutečně vypadá, ukazuje finální podobu či tvar životní filosofie, kterou bych si dovolil považovat za autentickou a zdravou, protože radostnou a reflektovanou. Pepin totiž své vidění světa jasně deklaruje jako svoje – „já ho tak vidím“ a ono jeho vidění je radostné a nadějné, a je vidět i na něm a jeho přístupu k životu. Pokud vám takové vidění světa připadá málo akční nebo málo heroické, nemařte zde čas a běžte raději proti něčemu demonstrovat.
Nabídka přednáškových témat:
1. Tři zdroje a tři základy životní rovnováhy
Náplní této přednášky je prezentace neboli zpřítomnění pradávných myšlenkových postupů, které se snažily uvést člověka do reálného, radostného a přitom pro druhé lidi bezpečného způsobu chápání své vlastní existence. Jde totiž o to, že s lidskou myslí je tomu podobně jako s mnohými elektronickými výrobky, které používáme. Při koupi vám totiž nezřídka řeknou. „Musíte si to nastavit.“ Tato pro mne vždy zlověstná věta znamená, že ono zařízení není seřízeno a vyladěno k okamžitému použití, ale je nutno tam ještě něco seřídit, nastavit a zadat. A na tom, jak se toho zhostíte, bude záviset i to, jak vám to bude nebo nebude fungovat. A člověkova „myslící aparatura“, nechá-li ji člověk „jen tak“ se mu zaplní podivnými viry a jiným plevelem, a projeví se to na tom, jak mu to bude zobrazovat svět kolem něj. Vždy s tím však lze ještě něco dělat, a o tom to bude. Jde o životní pocit, životní rovnováhu. To není všechno. Jde o pocit naplněnosti života, jde o štěstí, které je více nebo méně vnímaným, skrytým či zjevným úběžníkem člověkova života a veškerého jeho snažení.
1,5 – 3 hodin
2. Dvanáctero příčin odlišnosti názorů a stanovisek
Deficit filosofického vzdělání, uvádějícího člověka do samých základů pochopení činnosti, zvané „tvoření názoru“ ústí v tragickou netoleranci a další poruchy komunikace. Většina populace žije v zajetí jednoduché představy, že svět je takový, jak se jim v jejich myšlení a názorech jeví. Po seznámení se s pozadím toho, co v mysli probíhá, člověk sezná, že odlišnost názorů není porucha či drzost, nýbrž samozřejmá přirozenost. Odtud nebude daleko k úvaze, že více než do „umění přesvědčovat“ by bylo moudré investovat do „umění porozumět“. Bylo by nám spolu lépe a po všech stránkách bychom na tom byli rovněž lépe.
3 – 6 hodin.
3. Věda a víra v evropském myšlení,
aneb o jednom tragickém zmatení jazyků.
Evropská kultura představuje v rámci ostatních kultur svéráznou anomálii – jsou v ní přítomna myšlenková paradigmata zcela odlišných a zcela nesrovnatelných povah. Z nich největší a nepřeklenutelný rozdíl je mezi tradicí hebrejskou, obsaženou (mimo jiné) v křesťanství, a tradicí řeckou, přítomnou v jedinečném fenoménu evropské racionální vědy. „Spor mezi vědou a vírou“ probíhá již od přibližně 12. stol. a jeho oběťmi jsou hodnoty na obou stranách fronty. Cesta k dobrému a tvořivému míru a vzájemně prospěšné koexistenci by přitom vedla uvědoměním si poměrně jednoduché skutečnosti….
1,5 hodiny
4. Základy mýtopoetického myšlení – umění výkladu
Základní pilíře lidské kultury nejsou napsány jazykem vědy, kde má každé slovo svůj přesný význam a své nezastupitelné místo. Tyto látky, od dávných mýtů až po bibli jsou totiž zapsány v jazyce „mýtopoetickém“. Ten má tu dobrou vlastnost, že je srozumitelný přes hranice věků a generací, ovšem, na druhé straně, není srozumitelný jednoduše a bez určité průpravy. My si to ukážeme a vyzkoušíme na několika pohádkách a pohádkových motivech. Uslyšíte, co jste neslyšeli
1,5 – 4 hodiny
5. Ex Oriente lux – léčivý čaj z východní moudrosti
Žábě ve studni se zdá být nebe velké asi jako miska od rýže. Světový poklad moudrosti, obsažený v učení Konfuciově i v čínském taoismu, může našemu současníku ukázat, že Východ není „za námi“. Žel, není ani před námi, protože my jdeme někam úplně, úplně jinam. Kdyby se někdo zajímal o to „kam“, ten s prospěchem otevře knihu moudrosti Východu. My to uděláme.
1,5 – 3 hodiny
6. Mytologie antického Řecka a Říma
Mytologie, stokrát pohřbená jako nepotřebný balast minulosti, v sobě obsahuje něco, bez čeho bude lidskému životu něco zásadního chybět. V dobách jitra lidského rodu, ve světle čerstvého úsvitu, zahlédli a vyjádřili lidé něco, co má trvalou a, jak se lidově říká, paradigmatickou platnost. Ba dokonce i Bibli lze porozumět až poté, budeme-li vědět co je tam proti řeckým mýtům „jinak“.
1,5 – 3 hodiny
7. Báje, pověsti a život našich slovanských předků
Kmeny Čechů a Moravanů patří ovšem k Západním Slovanům, což některým lidem uniká a jiní se za to snad dokonce stydí. Být Slovanem není ovšem samo o sobě ani poukazem na slávu, ani na hanbu, nýbrž fakt, který, kdybychom se nad ním dokázali zamyslet, by nám vysvětlil i mnohé z našich dějin i přítomnosti. I Slované měli ovšem své báje a pověsti, a i v nich je někde zachycena jejich, totiž naše, povaha, a tím do jisté míry i osud. Seznámit se s nimi je velmi, velmi zajímavé a poučné.
1,5 hodiny
8. Mýty a báje Keltů a Germánů
Evropská kultura vznikla smísením několika kulturních vzorců, z nichž ten keltský, germánský či vikingský dle některých tvoří rozhodující složku. Dýchne na nás jiný svět, a ona jinakost jue možno cítit a vnímat, překročí-li Slovan u Rozvadova hranice naší české rodné kotliny. Jsou pojetí, považující tyto národy za pravý motor evropské dynamiky. Docela tomu tak může být. Není ovšem bez významu otázka, zda tento nezkrotný dynamismus, umožňující přežití v drsných podmínkách norského fjordu, je dost vhodný pro pokojné civilizované soužití planetární civilizace.
1,5 hodiny
9. Mýty a báje starověkého Egypta a Mezopotámie
Poezie a náboženství, pohádka i horor, to vše je namícháno v mýtech a bájích starověkých národů, které i nám nepřímo vložily něco do kolébky. Právě vůči těmto látkám se v mnohém vyhraňuje náboženství Izraele, a nemít tedy Egypt a Babylon při čtení Bible před očima znamená nevědět dosti jasně o čem je tam řeč. A egyptská moudrost je navíc dokonale nadčasová. Stojí to zato.
2 hodiny
10. Mýty, báje a osud amerických Indiánů
Smutný je osud amerických, a zejména severoamerických Indiánů, a jak poznamenává brněnský myslitel František Vymazal – Indián, který objevil Kolumba, udělal velmi špatný objev. Bledá tvář si na tomto přírodním etniku dokázala svoji nadřazenost a dílem jej zdecimovala, dílem zahnala do ghet, pardon, rezervací. Kdyby to udělal někdo jiný, bylo by to do nebe volající neodpustitelné a nepromlčitelné porušení lidských práv. Vzdejme tedy hold tomuto moudrému a statečnému lidu alespoň připomenutím jejich duchovního bohatství.
2 hodiny
11. Judaismus a jeho Kniha
Jedním z nejpozoruhodnějších národů, sídlících na tomto světě jsou Židé. Právě uprostřed tohoto etnika se zrodil zcela jedinečný způsob výkladu a pochopení světa a lidského bytí na něm. Pro pestrost a ovšem i tragičnost jejich dějin i vnějších forem jejich víry je nesnadné proniknout k samé podstatě jejich vidění světa, a bez pochopení samotné podstaty nelze porozumět ani jejich dějinám, projevům víry, zvykům a obřadům. Bez pochopení judaismu nelze rozumět ani zvěsti křesťanství. Pokusíme se tedy tento začarovaný kruh přetnout.
2 hodiny
12. Křesťanství, jak ho možná neznáte
Člověk jakožto živočich patří do třídy dravců neboli predátorů. To znamená, že se pokojně nepase na loukách a stráních, avšak ovšem již také běžně přímo nepožírá své bližní, příslušníky téhož živočišného druhu. To je snad dokonce i zakázáno. Lidské predátorství je již totiž rafinované, jemné a kultivované, a připravit někde tisíce lidí o obživu a tedy i o život lze ve smokingu přes klávesnici počítače za tichého šumění ventilátorů. Moderní velkodravec má salonní chování a na hrubší práce má lidi, tedy méně úspěšné dravce, kteří to zatím nedotáhli tak daleko, aby si obstarali vlastní smečku. Za predátorskou povahu se na člověka nesmíme zlobit, neboť, jak jeden trefně napsal, bylo by to jako zlobit se na tygra kvůli jeho pruhům. Zlobit se na něj tedy nebudeme, avšak bylo již kdysi dávno shledáno, že tento člověk (dle Platona člověk „železného věku“) nemůže vytvořit fungující a nekonfliktní společnost. Bylo uskutečněno mnoho pokusů tuto dravčí povahu člověka změnit, například tím, že se z něj udělá ovce, případně včela nebo mravenec, ale záhy se ukázalo, že ani to není ono a mimo to to ani dost dobře nejde. Zakázat mu jeho predátorství funguje ze všeho nejméně. Svým způsobem řeší tento problém celkem úspěšně již tisíce let konfuciánství. Křesťanství, navazující na judaismus, představuje v tomto kontextu jedinečný „program“, schopný zachovat onu dynamickou složku lidské přirozenosti a obrátit její zaměření jinam než k vnitrodruhové či jiné agresi. V tomto smyslu a směru ovšem křesťanství bylo využito zatím pouze velmi sporadicky, ač právě z tohoto úhlu se ovšem, domnívám se, teprve jeví jeho cenná a jedinečná podstata. A o tom bude řeč. Křesťanství totiž nabízí a předkládá nové pochopení jsoucna a lidského života v něm, a to v paradigmatu, nazývaném jeho zakladatelem AGAPÉ. To se běžně překládá „láska“, avšak přiměřenější překlad by možná byl „přejná sounáležitost“.
A o tom to je…
3 hodiny
13. Čtyři pilíře evropské kultury (které se ovšem navzájem nepodpírají, spíše naopak)
Tato kulturologická kapitola je sice součástí „12 příčin odlišností názorů“, ale může být s prospěchem podána jako samostatné téma. Nejde o nic objevného, pouze o cosi, co by, myslím stálo za připomenutí. Patrně i každý z vás se někdy setkal s takovým bonmotem, že všechny myšlenky, které v Evropě kolují, pocházejí buď z Bible, nebo z řecké filosofie, případně z římského práva. A pokud ne, pak koření někde v germánských, vikinských nebo keltských, případně i slovanských dávnověkých představách. Je to pohled velmi schematický, ale pedagogicky pozoruhodný, a dokáže vrhnout nové světlo na nesmiřitelnou rozervanost našeho evropského politického (i jiného) myšlení. Podíváme se, co všechno zajímavého lze z toho vytěžit.
2 hodiny
14. Válka a revoluce jako jev lidské kultury
Ozbrojený konflikt, silová řešení problémů a sporů a násilí jako metoda prosazení vlastních cílů, to provází člověka a lidskou společnost již od úsvitu jejích dějin. Některý z těchto jevů zasáhl do života každé generace, každého člověka. S všudypřítomností těchto jevů však neladí nepatrný počet teoretických studií, které by pátraly po vlastních příčinách této cesty, která, jak se přesvědčíme, v drtivé většině případů přinese něco jiného, než co původci a plánovatelé válek a převratů očekávají. Přesto je tato cesta obvykle tím prvním, po čem lidstvo sáhne… Je to neodstranitelný rys lidské povahy? Je možno ještě i dnes považovat ozbrojené násilí za cestu, která by byla schopna řešit globální problémy lidstva? Tyto otázky visí ve vzduchu a odpovědi na ně jsou patrně těžší než odpovědi na tajemství složení hmoty nebo stavby vesmíru. Přesto se o to s podporou a využitím toho mnohého, co k tomu již bylo v minulosti sneseno a řečeno, pokusíme
3 hodiny.
15. O smyslu svátků v životě člověka a lidského společenství
Je-li člověk na tom světě jen poněkud déle, je schopen rozeznat i změny a posuny, které by byly krátkodobě nezaznamenatelné. Tak jsem také díky možnosti delšího srovnání nabyl pocitu, že z našeho života svátky buď zmizely vůbec, nebo se jejich chápání citelně posunulo. Tu je ovšem možno vznést otázku, jaký smysl svátky vůbec mají, a zda je tedy možno tento trend bez povšimnutí sledovat a nechat naznačeným směrem běžet dále. Soudím, že svátky mají nezastupitelný psychologický i sociologický význam a jejich mizení a posuny přinejmenším spolupůsobí v mnoha poruchách, kterými jsou sužováni jak jedinci, tak společnost. Jak tedy svátky vznikly a co je v nich zašifrováno, to bude náplní tohoto kurzu. Bude řeč nejen o svátcích křesťanských, ale dotkneme se i pozoruhodností, se kterými je možno se setkat ve zvycích jiných kultur. Žádoucím stavem je pak to, aby pro člověka byl svátkem každý den, a k tomu si řekneme, jak na to.
2 hodiny
16. Umění společenské konverzace a zábavy
Umění být dobrým společníkem (společnicí) prý bývalo kdysi vysoce ceněno, a bylo i součástí vzdělání. To odpovídá významu této formy mezilidské komunikace – narazil jsem na výsledky výzkumu, který podnikla univerzita v Berkeley, USA, po letech mezi svými absolventy. Úspěšnost jejich uplatnění v praxi neodpovídala jejich studijním výsledkům, nýbrž tomu, jak dokázali navazovat společenské kontakty, tedy – jakými byli společníky. Lze diskutovat o tom, zda je to tak správné a spravedlivé, to však nic nezmění na tom, že to tak patrně je, a to i u nás.
2 hodiny
17. Utopie – proklínaný i přitažlivý květ evropské kultury
Utopie znamená doslova „místo, které není“, skoro by se tedy dalo říci „Nikdeov“, „Nikdečany“ nebo „Nikdeovice“. Nejde pouze o název knihy Thomase Mora, tento pojem je běžně používán pro literární žánr, který má v evropské kultuře své pevné místo. Mnohem více pozornosti než jako literárním dílům bylo utopiím věnováno ve smyslu politickém. Utopie totiž popisují lidskou společnost, založenou na jiném než běžném a z dějin známém společenském pořádku. Většinou jde o společnosti více či méně kolektivistické a centrálně řízené, ve kterých je život jednotlivce podroben zájmu celku a pojemy spravedlnost, svoboda či štěstí jsou tedy výrazně redefinovány. Řada utopií mívá běžně v čele svého seznamu vizi Platonovu, vylíčenou v jeho Ústavě, ale pak následují Campanella, Bernard Bolzano a další a další, a k utopiím je možno přiřadit i Jana Amose Komenského projekt Všenápravy. Pozoruhodné jsou utopie vědecké či technické, které na svět přivedl mnich Roger Bacon či Jules Verne. Proč tyto knihy vznikaly, co působily a způsobily, a zda je dobré je číst nebo je pro jejich zpochybňování či dokonce podvracení zavedených pořádků raději rovnou zakázat, na to se z různých úhlů zkusíme podívat. Tím se dotkneme i otázky, na čem pohořeli všichni nápravci světa…
2 hodiny
18. Kam kráčíš, lidstvo?
V roce 1928 vyšel v New Yorku pod redakcí historika Charlese Bearda sborník statí, ve kterých se významné osobnostmi věnovaly přítomnému u budoucímu směřování moderní civilizace. Sborník nese název Whither Mankind – a Panorama of Modern Civilisation, a autory kapitol jsou (z těch známějších) např. Hendrik van Loon, Bertrand Russel, Emil Ludwig, James H. Robinson, John Dewey či Lewis Mumford. Věnují se tématům jako je například věda, obchod, práce, právo, válka, náboženství, umění, vzdělání a dalším několika neméně poutavým. Je zajímavé se podívat, jak viděly tyto osobnosti svůj svět před 84 roky a srovnat jejich vize s tím, co následovalo. Sborník vyšel o 5 let později česky pod názvem Budoucnost strojové civilizace, takže je nám v této verzi celkem snadno dostupný. To, co v tomto sborníku nalezneme, je zajímavé, poučné a přínosné i pro naši přítomnost, a je to i dobré východisko pro uvažování i diskusi.
2 – 3 hodiny
19. Nové náboženské směry a koncepce
Statisticky vzato sice náboženství z našeho světa mizí, ovšem to je do jisté míry dáno metodami statistiky, které podchycují a zaznamenávají pouze některé, tradiční formy tohoto jevu. Na světě se totiž objevují nová náboženská a kvazináboženská hnutí, která se do statistik nevejdou a přesto jsou zde. Jejich zmapování ani hodnocení ovšem není snadné, a to i proto, že ze strany oněch tradičních institucionalizovaných forem jsou obvykle stíhány rozhodným zatracujícím odsudkem. Na jakou lidskou potřebu jsou však odpovědí, jakou mezeru v nabídce využívají (nebo zneužívají), to není nezajímavé zkoumat. Třeba i vaše dítě jednou přijde domů a řekne že je u …… Je ovšem stejně možné, že v myšlení člověka, považujícího se za absolutního ateistu, se najde přímo nábožná úcta a víra v něco, co je mu v podstatě bohem. I vhledem do těchto končin našeho světa a našeho lidského bytí se lze něco dozvědět a naučit, a i o to nám v tomto kurzu půjde.
2 hodiny
20. František Vymazal – brněnský Sokrates
Kdesi jsem se setkal se zajímavou myšlenkou, kterou se snažím ve svém životě realizovat. Člověk by si měl vybrat nějakou zapomenutou postavu z minulosti a stát se jakýmsi patronem její památky. A tak jsem si já už kdysi dávno vybral Františka Vymazala, který se narodil v Topolanech u Vyškova roku 1841 a potom celý život působil v Brně. Je znám především jako autor asi 30 jazykových učebnic, nesoucích v názvu „Snadno a rychle“. Byl i svérázným filosofem, redaktorem nevšedního časopisu „Všelicos“, jazykozpytcem, atd. atd., přičemž ve všech oblastech svého působení byl pouhým samoukem, uznávaným však více v Německu než doma. Nebude řeč pouze o Františku Vymazalovi, ale i o Brně a české společnosti druhé poloviny 19. století, o Rukopisech a sporech o jejich pravost, českém vlastenectví, o germanizaci i o pozoruhodné životní filosofii jednoho člověka. Přiblížením si tohoto člověka a jeho cesty životem porozumíme lépe i našemu světu a sobě, a to není málo.
2 hodiny
21. Povaha, podstata a význam humoru
Humor je tradičně považován za koření života, a je tedy v tomto smyslu i poměrně vysoce ceněn. Je ovšem otázkou, zda se toto „koření“ v lidských myslích rodí či generuje v podobě dostatečně ušlechtilé na to, aby tuto svoji předpokládanou a očekávanou funkci mohl splnit. Lze se totiž důvodně obávat, že jsou mnohem rozšířenější ty druhy a odrůdy humoru, které jsou v podstatě pouze pokračováním boje, neúcty a zloby, a to pak pouze vystupuje v jakémsi matoucím převleku za něco, co bývá za humor vydáváno. Cesta ke kultivovanému, radosti plnému a v nejlepším slova smyslu láskyplnému humoru nemůže vést jinudy, než že se tento fenomén rozebere, vyčistí, deratizuje, a pochopitelně potom opět složí.
2 hodiny
22. Sedm škodlivých myšlenek
Myšlení je proces zacházení s myšlenkami. Nemnohý člověk si je vědom toho, jak dalekosáhlý vliv na prožívání jeho vlastního života i na jeho okolí bude mít to, jak bude ve své mysli s tím vším, co do ní přichází a co v ní je, nakládat a zacházet. Při pohledu za hranice naší kultury je patrno, že evropské myšlení je poznamenáno určitými stereotypy a vžitými postupy, ze kterých vychází jako výsledný produkt napětí, konflikt, neradostnost a netolerance. Evropská kultura ovšem v pokladu svého myšlení disponuje i celou paletou zdravějších přístupů, ze kterých bude namíchána léčivá mast.
2 hodiny
23. Aristokratem snadno a rychle
Svět aristokracie a aristokratů, česky řečeno šlechty, je spíše spojován s historií nebo pohádkami, ale ono se toto téma docela dotýká i naší současnosti. Zdeněk Mahler v jednom článku o české povaze vyslovil následující myšlenku, která si zasluhuje pozornost. Napsal, že nám chybí rytířské chování a aristokratický duch. Na tom, soudím, něco je, a stojí tedy za chvíli času, podívat se na to, co že to ona aristokracie byla, jak vznikla a jaká byla její funkce ve společnosti. Nu, a pak půjde hlavně o to, jak si to něco aristokratického a rytířského osvojit, což je možno, a jak se stát aristokratem i bez toho, že na to máte glejt a budete v Gothajském almanachu. Stojí to za to!
1,5 hodiny
24. Pravda, lež, klam, fikce, atd. atp.
Georg Christoph Lichtenberg vyslovil jednu krásnou myšlenku. „Je trapné, když člověk zkouší pravost mince falešným chrupem“. Myslím, že to stojí za zamyšlení. Slovo „pravda“ létá v našem komunikačním prostoru sem a tam jako tenisový míček, je jako razítko kvality, které je otištěno naprosto na kdečem, a kdybyste se takového „pravdomluvce“ zeptali, co to vůbec pravda je, a odkud onu jistotu čerpá, začne trapně koktat. Jsou dvě cesty, jak inflaci tohoto svatého slova zastavit. První by spočívala v tom, že by na toto slovo byla uvalena daň, a již o tom s panem Babišem jednáme, druhá pak v tom, že se podíváme, co to je, či co to být může nebo má. Také vysvětlím, proč posluchače nabádám k tomu, aby mně nevěřili.
2 hodiny
25. Náboženské kořeny, povaha a vývoj politických učení
Mimo jiné, mnohé a další, přivedla Evropská kultura na svět i několik politických učení, tedy několik modelů uspořádání lidské společnosti. Tato oblast je snad nejzanedbanější oblastí lidského ducha, protože „názor na politiku“, který se v člověkově hlavě spontánně a chaoticky vygeneruje, je většinou považován za „pravdu“, protože daný jedinec je o jeho platnosti „skálopevně přesvědčen“. O nic lepší úroveň nemá konjunkturální politologie. Při pečlivějším pohledu však lze spatřit, že všechna politická učení, kolik jich jen Evropa zažila a vyprodukovala, jsou vratce založena na nějakém mýtu nebo na určité náboženské koncepci. Věda, děvenka prodejná, je ovšem schopna dodat za skývu chleba a trochu toho uznání zdání takřka matematické exaktnosti komukoliv a čemukoliv. Proto je třeba se na věci podívat trochu jinak, což učiníme. Pouze pro otrlé!
2 hodiny
26. Štěstí – muška jenom zlatá!
Kdybychom hledali to „něco“, kolem čeho se v životě člověka i lidské společnosti všechno točí, pak by tím mohlo docela dobře být „štěstí“. Je to v podstatě finální cíl starověké filosofie, stejně, jako, v poněkud odlišném pojetí, dar Ducha svatého. Je to cíl člověkova hledání a usilování. Jde ovšem o to, že ono štěstí může mít nespočet podob a lze k němu jít nespočtem cest. Moderní svět deklaroval (proti všem možným štěstím vnuceným či neordinovaným) právo každého člověka na jeho vlastní štěstí dle jeho přání a jeho vlastního receptu. Soudím, že právě v tom je kořen nespočtu neštěstí. Na jedno štěstí „pravé“ totiž připadá asi tucet štěstí zdánlivých – buď velmi krátkodechých, nebo těch, která za sebou zanechávají zástupy nešťastných. Jde-li člověk za svým štěstím, je to správné, avšak měl by o tom něco vědět, aby nedopadl špatně on i lidé kolem něj.
2 hodiny
27. Argumentace trochu jinak
Jak jsem jednou kdesi zaslechl, již na kterési základní škole se děti učí argumentovat a „hájit svůj názor“. Možná by bylo užitečnější, aby ten čas věnovaly pravopisu. Argumentace a její domnělý produkt – člověk, sdílející přesvědčovatelův názor – to je obrovská bludička, za kterou jdou, jak vidno, i ty nebohé děti. Vysvobodit se z této umanutosti je možno především tím, že člověk pochopí příčiny odlišnosti názorů (viz příslušné téma), z čehož vyplyne, že většina názorů je zasazena či uchycena v mysli takovým způsobem, že změna je sotva možná. Tam, kde možná je, tam je možná pouze za jistých okolností a jistými cestami, a v žádném případě nějakým „vyvracením“ či „dokazováním“ a tím méně pak nadávkami, zesměšňováním a podobnými oblíbenými postupy. Součástí tohoto tématu je i pojednání o kultivované diskusi, která je tím polem, na kterém se může zrodit kvalitnější přístup a názor, nikoliv však starými cestami.
2 hodiny
Autor se při svém zpracování i podání uvedených témat částečně inspiroval „romantickou vědou“ 19. století, jejíž cesta sice není dlážděna pouze samými holými fakty a obehnána ostnatým drátem jednoplošné logiky, ale je možná příjemnější a radostnější je možná i tím spíše schopna člověka vyvést ze současného bezcestí.
Těch hodin se nelekejte, délka jedné relace bude cca 45 minut.
Cílem přednášek v tomto pojetí také není někoho o něčem „přesvědčovat“ či někomu něco „dokazovat“, případně „vyvracet“, nýbrž spíše ukázat i jiný možný pohled na věci. Lze do jisté míry říci, že se může případně jednat o tzv. „nasazení brouka do hlavy“. Tento cíl odpovídá kultivovanému chápání multikulturní společnosti. Některé přednášky mají redukovanou i rozvinutou verzi, lišící se délkou přednášky. Potřebný čas je v takovém případě u přednášky označen rozmezím.
MUStr. ThMgr. Milan Klapetek, absolvent evangelické teologické fakulty, má za sebou, mimo mnohé jiné, 20 let práce v duchovní službě a 27 let pedagogické činnosti na vysokých školách. V současné době přednáší humanitní předměty na Vysokém učení technickém v Brně.
Články a publikace:
Zrnka moudrosti od Františka Vymazala. Vydalo sdružení Facultas moraviensis straecorum, Brno 1993
Duchovní svět občanské společnosti – sborník Sdružení pro vědu a kulturu Bolzano Brno 1996
Články: O teokracii obecně a jejím hebrejském modelu zvláště
Duchovní svět raného kapitalismu
Duchovní svět utopií
Vojenství XXI. století – sborník Vojenské akademie v Brně, 2002
Článek: Boj se toho, kdo se bojí tebe
Komunikace, argumentace, rétorika. Nakl. Grada, Praha 2008
Autorita a proměny jejího pojetí v edukačním prostředí, Acta Universitatis Carolinae,
Alena Vališová a kolektiv, Praha 2011
Článek: Autorita přirozená či umělá?
Bylo, nebylo… hrst pohádkových motivů s výkladem. Nakl. Bekros, Brno 2012
Drobné literární škody, malý průvodce labyrintem bytí. Bekros, Brno 2015
Quodlibet – manuál pohledů na svět z trochu jiného úhlu pro lepší komunikaci se vším kolem sebe – Vutium, Brno 2017